Zkoumání použitelnosti geologických map prostřednictvím sekvenčních grafů

Geologické mapy integrují husté systémy symbolů, stratigrafické konvence a řadu doplňkových prvků, jako jsou legendy, řezy a schémata. Interpretace vztahů mezi povrchovými jevy a geologickými procesy obvykle vyžaduje předchozí odborné znalosti a znalost geologické notace.

Účastníci s geologickým vzděláním mají tendenci věnovat větší část vizuální pozornosti obsahu mapy a úkolově relevantním geologickým prvkům, zatímco tráví relativně méně času nad legendami a vysvětlujícími prvky. Účastníci bez tohoto vzdělání se při interpretaci symbolů a struktur více spoléhají na podpůrné komponenty.

Geologické řezy poskytují vertikální informace o podpovrchové struktuře, které doplňují půdorysné zobrazení mapy. Efektivní využití řezů závisí na pochopení geologických konvencí, což ovlivňuje rychlost, s jakou uživatelé tyto prvky identifikují a interpretují.

Mezi obtíže patří neintuitivní umístění základních funkcí, nejednoznačné ikony pro přepínání podkladových map a složitá rozhraní pro správu vrstev. Taková designová rozhodnutí zvyšují čas vizuálního vyhledávání a úsilí při interakci napříč skupinami uživatelů.

Účastníci s geologickým nebo geografickým vzděláním tráví větší část času prohlížením geologických jednotek a prostorových struktur, zatímco účastníci s geoinformatickým vzděláním se více věnují legendám a schématickým prvkům. Tyto rozdíly odpovídají odlišnostem v oborovém vzdělání a zkušenostech s používáním map.

Velké fyzické formáty map omezují automatickou detekci oblastí zájmu a často vyžadují manuální nebo poloautomatické přiřazování pohledů. Takové postupy zvyšují úsilí při zpracování a vnášejí do analýzy potenciální variabilitu závislou na pozorovateli.